Jan Palach bydlel na koleji na Jarově
Měsíce na přelomu roku 2018 a následujícího – roku 2019 potvrdily, že jméno JAN PALACH nebylo zapomenuto. Naopak stále více se stává symbolem odporu proti šíření nepravdivých informací, proti silám, které mají k dispozici takové prostředky, které mohou zneužívat a kterými mohou manipulovat a ovlivňovat spoustu lidí ve svůj prospěch.
Jan Palach je spojován téměř vždy jen se studiem na Filosofické fakultě University Karlovy. Přesto se převážná část jeho vysokoškolského studentského života odehrála na Vysoké škole ekonomické v Praze. Vstupuje na ní v roce 1966 a po ukončení druhého ročníku na fakultě výrobně-ekonomické přechází na Filosofickou fakultu na podzim v roce 1968.
Jako mimopražský student využívá Jan možnosti bydlet na vysokoškolské koleji. A to na Jarově, v budově D, kde je i nyní hlavní vchod na kolej. Nejdéle bydlel na pokoji s tehdejším číslem č. 51 ve 2. patře. Dnes pokoj, resp. jeho plocha, již přesně neodpovídá původní dispozici. Po rekonstrukci je součástí „buňky“ s vlastním sociálním zařízením a samozřejmě ani číslo již není shodné. V pokoji, který byl velmi jednoduše zařízen a vybaven palandami, bydlí s Pavlem Bursou a svým velkým kamarádem Láďou Žižkou. Láďovi, který má přezdívku Šelma, adresuje i jeden z dopisů, které rozesílá před svým činem, a který obsahuje jeho důvody. Odtud komunikuje i se svým přítelem Hubertem Bystřičanem, také absolventem VŠE, který je adresátem úplně posledního krátkého pozdravu s podpisem Jan Hus.
Jakého jsme znali Jana? Prostě to byl normální kluk, student, pracant. Studoval bez nějakých problémů. Snad na „študáka“ až příliš slušný a v partě dost introvertní, nenápadný. Ale přesto v jedné věci byl velmi aktivní až urputný. Často a rád diskutoval se snahou přesvědčit o svých názorech. Nutno říci, že byl informačně i argumentačně dobře vybaven. To mohou potvrdit jak ti z koleje, kteří ho vídali dlouho do noci číst a poslouchat rozhlas a byli účastníky dlouhých rozhovorů, tak třeba ti, kteří s ním byli na pracovním pobytu v Kazachstánu v roce 1967. Tam udivoval nejen výdrží, ale i trpělivostí poskytnout posluchačům, kterými byli především sovětští vysokoškoláci, co nejvíce informací. Zároveň však uměl naslouchat a bylo zřejmé, že se snaží pochopit druhé. Ostatně studium na VŠE bylo takové diskuse dobrou průpravou. V této době byla „Ekonomka“ významným centrem, které prostřednictvím takových osobností jako byli profesor O. Šik, rektor a pozdější ministr V. Kadlec, V. Šilhán nebo i v dubnu 1968 zvolený rektor L.Veltruský a další pedagogové přinášelo nové návrhy na změny v ekonomice a v celé společnosti.
Jan Palach byl osobně velmi slušný. To se výrazně projevovalo i v neobvyklé slušnosti v mluvě. Byl citlivý, a co bylo pro toho, kdo s ním přišel jen trochu do kontaktu, zcela zřejmé – měl rád svou maminku, svého bratra Jiřího. V tom mají jeho životopisci skutečně pravdu.
Na studentském pracovním táboře v Kazachstánu v roce 1967. Jan Palach čtvrtý sedící zprava v horní řadě.
Janův čin byl pro nás šokem. Ti, kteří s ním byli v kontaktu po srpnu 1968, říkají, že takovou reakci ani netušili. Přesto to byl skutek vědomý, Janem vnitřně určitě odůvodněný. A při posouzení všech okolností a tehdejší situace a Janově snaze projevit jasně svůj názor, přestává být jeho čin nevysvětlitelný. Na Václavském náměstí vzplane jeho ohnivá oběť 16. ledna 1969 a o 3 dny později Jan Palach umírá.
Byl to protest proti brutálnímu zastavení společenského vývoje v Československu, proti probíhajícím a většinou občanů vítaným změnám, které byly zničeny okupací vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. A to i za pomoci komunistických politiků přímo zevnitř. Ale především chtěl povzbudit, vyburcovat z rychlého propadu průměrného občana do skepse a apatie. Důvody jeho sebeobětování jako výrazu odporu proti informačnímu a myšlenkovému znásilňování mají, zdá se, svou aktuálnost i v současnosti. Proto bychom na jeho odkaz neměli zapomínat.
Vedením VŠE byl příznivě přijat návrh skupiny spolužáků a kamarádů J. Palacha na realizaci pamětního místa, které by připomínalo jeho studia na VŠE v Praze. Rozhodlo zanechat výraznou památku na J. Palacha pro další generace studentů. 16. ledna 2019 bylo v areálu budov školy na Churchillově náměstí odhaleno pietní místo s plastikou symbolizující Janovu oběť, které nese jméno Atrium Jana Palacha, za což patří skutečně velký dík paní rektorce VŠE H. Machkové i kancléři A. Tóthovi. Další upomínkou je pak pamětní deska, která vznikla za úzké spolupráce bývalých studentů VŠE a vedením koleje a zejména s ředitelem SÚZ VŠE O. Zimou. Pamětní deska bude umístěna vedle vchodu do objektu D kolejí na Jarově, tedy tam, kde Jan Palach dva roky pobýval. Její odhalení se uskuteční za účasti paní rektorky 27. března 2019 v 15 hodin. Část kolejního kampusu ponese i jeho jméno.
Ing. Jiří Mejstřík, absolvent VŠE